SMRT

Dítěte: 

Blízkého člověka/ Vlastní smrt/ pohřbívání....:

 

(část textu z Karet na cestu: karta ŽIVOT/ SMRT): 

Kdo se nebojí zemřít, nebojí se ani žít! 

Život je krásné mystérium, je to zázrak, je to dar, je to důvod k oslavě........

...........Smrt může přijít kdykoliv.

Smrt? Smrt není opakem života. Protipólem smrti je narození. Narodil-li ses, je tedy jisté, že i umřeš. Kdy a jak je otázkou, ale není se čeho bát. Zase jen projdeme branou jinam. Každý den života jsi o den blíže smrti. Nebraň se tomu, přijmi to, je to tak. Smrt není něco, čeho bychom se měli bát. I smrt si zasluhuje oslavu. Čeho bychom se bát měli, je promarněný život. Život jen přežitý, neprožitý. Třeba když sedíte u televize, žijete, nebo přežíváte? Vaše

tělo sedí, v ten moment žijete příběhy jiných. Je tohle naplněný život? ...?... Z práce domů, povinnosti, televize, spánek, do práce, domu, povinnosti, televize, spánek, práce, domů, povinnosti, televize, spánek... Domníváte se, že takto budete mít pocit naplnění? ... Nemusí to takto být. Je to jen na vás...

 

Dokud budeš chtít, budeš smrtí a narozením procházet do dalších lidských životů. Až přestaneš chtít, přestaneš procházet, ale – stále budeš! Existovat budeš dál, jen tak trochu jinak.

Smrt je taky velice užitečná v tom, že nám dává lidskou konečnost. Konečnost tohoto těla. Často až v blízkosti smrti - své nebo druhých, si uvědomujeme, co je v životě opravdu důležité, co bychom ještě chtěli stihnout, komu se vyjádřit, komu všemu poděkovat... Zkusme tedy žít tak, jako by smrt mohla zaklepat už zítra, nebo dokonce v další minutě. Proč nesepsat závěť, proč si nevybrat způsob pohřbení a pohřební píseň, proč se nepřipravit na odchod, proč si neužít slunka, proč se na chvíli nezastavit, proč nepobýt se svými blízkými o chvíli déle, proč neříci, že máš rád... proč neříci, co máš na srdci...? Proč ne?... život? Proč ne?

Smutek

(text ke kartě: SMUTEK)

"Patří k životu. Má hloubku a svoji krásu. Oslavuj i smutek a pozoruj, jak se mění."

Všichni jej známe. Plíživá emoce sklíčenosti, apatie, uzavřenosti, oddělenosti, vnitřního nesouhlasu... Někdy se přiblíží pozvolna jindy, přijde naráz třeba s jediným slovem. Jsme lidé. V člověčenství je mnoho pramínků smutku. Vyvěrají z různé hloubky. I naše Dušička může pít z těchto pramínků. Může ji zaplavit studená smutná voda z různých dálek i hloubek prožitého. Svého, rodového, národního... Avšak neztotožňujme se s něčím, s čím již nemusíme. S úctou k předkům. Jsme noví, jsme jiní, můžeme pramínky nechat vyschnout tím, že z nich už čerpat nebudeme. Nebo se již vyčerpaly samy. Projděme tím cele, nechme smutek přeměnit, přes smíření až v radost a pak v klid...

Smutníme také, když z našeho života odejde někdo, koho jsme měli rádi, kdo náš život obohacoval, kdo nám byl blízký. Ať už odešel z jakéhokoliv důvodu nebo jakýmkoliv způsobem. Ať už dobrovolně nebo nedobrovolně, náhle nebo pozvolně, na krátko nebo natrvalo. Sejitím na jinou cestu nebo přes bránu smrti. Způsobů odchodu jsou na tisíce. Zažijeme jich za svůj život nejspíše spoustu, neboť nikdo nám nepatří a naše tělesná schránka má svá omezení. Nikoho nevlastníme. Se všemi se jen potkáváme na dobu různě dlouhou, abychom se od sebe navzájem učili, obdarovávali se, zkoušeli se. Až uplyne společný čas, je třeba se rozloučit. Učiňme tak s láskou a vděkem. Přejme mu to dobré. To dobré pro něj.

Odejde-li někdo na druhý břeh, nesmutněme dlouho. Vždyť on už je zase u sebe doma. A troufám si říci, že je mu tam lépe. Neboť doma je doma. Radujme se z toho. Přejme klid a mír jeho Duši. Netahejme ho zpět přemírou vzpomínání a silnými emocemi. Rozlučme se s jeho Duší, dejme jí klid. Poděkujme mu za vše společné a nechme jej odejít.

Proto, je-li nám někdo blízký, těšíme-li se z jeho přítomnosti, je-li nám velkým zrcadlem..., važme si jeho přítomnosti. Užívejme si každou minutu, neboť nikdy nevíme, jak dlouho ještě... Překvapivě to platí i o našich “nepřátelích”, neboť oni vlastně nepřáteli nejsou, jen učiteli nejpřímějšími.

Když se nebudeš smutku bránit, projdeš si jím s jeho momentální sílou i hloubkou naplno, uvidíš, že se brzy začne měnit. Přemění se, neboť vše plyne a přichází i odchází ve vlnách. Nepřidržujme se ani smutku. Časem se může stát naší jistotou, ale je to jen klam.

Je-li nyní smutno, přijde zase radost. Je-li radost, přijde zase někdy smutek. Nebraňme se tomu vlnění. Procházejme tím jako ovocným sadem. I ten je někdy v plném květu, plný života a plodů, jindy zas s listy opadanými a stromy posmutnělými. Ale vše má svůj význam. Ač se to tak nejeví na první pohled, i hnilobné listí je plné života a tvořivé síly pro život další. Žijme tím, co je teď. Má to svůj význam, má to své místo.